Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parazitární onemocnění kůže u psa

20. 4. 2011
Demodikóza je kožní onemocnění, které se projevuje u psa nejčastěji ve štěněcím věku kruhovitými lysinkami v okolí oči, na hřbetě nosu nebo i jinde na těle. Původcem onemocnění u psů je parazit Demodex canis (trudník psí), který se lokalizuje v chlupových váčcích. Onemocnění souvisí s imunitním systémem psa, zjednodušeně řečeno jeho neadekvátní funkcí (v dospělosti) nebo jeho nezralostí (ve štěněcím věku). Onemocnění je primárně nesvědivé, to znamená, že majitel si nejdříve všimne kožním změn na těle svého pejska. Pokud dojde k infekci primárních změn, může dojít k bakteriální infekci kůže (pyodermii) a pejsek se může začít drbat (mírný až střední stupeň svědění). Pro veterinárního lékaře je velmi důležité, aby majitel dokázal popsat, co bylo dříve, zda-li kožní změny nebo svědění.
       Rozeznáváme dvě formy onemocnění 1.) lokální, 2.) generalizovanou. Lokalizovaná forma je nejlehčí formou onemocnění a setkáváme se s ní, jak již bylo zmíněno, zejména u štěňat, kde souvisí s nezralostí imunitního systému. Klinicky na pejskovi zjistíme okrouhlé lysinky se šupinatěním (a někdy i začervenáním) nejčastěji na čele, tváři psa, v okolí očí a na hřbetě nosu. Ve většině případů tyto změny vymizí i bez léčby, výjimečně však onemocnění může přejít do vážnější 2.) generalizované formy, která postihuje celé tělo zvířete. Klinicky zjišťujeme zesílenou, začervenalou kůži (odtud také lidový název červená prašivina), můžeme nalézt i malé neštovičky naplněné zpočátku vodnatým, později (při přidružené bakteriální infekci) i hnisavým a krvavým obsahem. Generalizovaná demodikóza je velmi závažné onemocnění, které vždy vyžaduje léčbu. Pokud se neléčí správným způsobem a dostatečně dlouho může přejít (v budoucnu) v hluboký a obtížně terapeuticky řešitelný meziprstní zánět na končetinách zvířete.
       Diagnostika onemocnění je pro veterinárního lékaře ve většině případů jednoduchá. Je ovšem třeba odebrat skalpelem vzorek z postižené kůže ( hluboký kožní seškrab - tzn. až na mírně krvácející spodinu) a provést mikroskopické vyšetření. Pokud se vzorek odebere alespoň ze tří míst, neměl by být problém parazita zachytit.
       Terapie onemocnění se diametrálně liší podle toho, zda se jedná o demodikózu u mladého jedince do 1,5 roku (juvenilní forma)  nebo u dospělého psa. Juvenilní forma (je-li lokalizovaná) ve většině případů odezní spontánně i bez terapie. Demodikóza u zvířat dospělých vyžaduje léčbu vždy. Prvním krokem by mělo být dostatečné ostříhání zvířete a odstranění šupinek speciálním šampónem (obsahuje 2,5 % benzoylperoxid, který pomáhá vypláchnout chlupové váčky). Po ošetření šampónem je potom třeba aplikovat amitraz (účinná látka proti vlastnímu trudníkovi) ve formě koupele v ředění 1:100. Nejčastěji používaný preparát je Ectodex. Při koupeli je třeba zabránit tomu, aby se amitraz dostal do očí, z tohoto důvodu je dobré před koupelí aplikovat do spojivkového vaku ochrannou oční mast. Také je třeba při koupeli a po koupeli dostatečně větrat a vlastní koupel provádět v rukavicích. Koupele v amitrazu provádíme zpravidla 2 x týdně po dobu několik týdnů (cca 6 - 8 týdnů) a to tak dlouho, dokud není při kontrole u veterinárního lékaře negativní výsledek kožního seškrabu. Po té, co je kožní seškrab negativní, se doporučuje ještě 1 - 2 týdny v koupeli pokračovat. Pozor!!!!!!!!! Ectodex (amitraz) by neměl být nikdy použit u čivav, neboť může být toxický. Další, ale výrazně dražší možností je použití milbemycinoximu (Interceptor). Levnější variantou je použití avermectinu (Dectomax, Ivomec) per os (podávání roztoku do tlamičky psa) opět po dobu několika týdnů, ale lze ho použít pouze u některých plemen psů (nikdy ne u kolií a jejich kříženců). Jako doplňková léčba je někdy doporučováno i podávání vitamínu E (200 mg 1x až 2 x denně) v kapslích. Je-li přítomna sekundární bakteriální infekce kůže, je nutná i celková léčba antibiotiky  cca 4 - 8 týdnů (podle hloubky a závažnosti přítomného zánětu kůže).
       Prognóza onemocnění je velmi dobrá u lokalizované formy onemocnění ve štěněcím věku. Generalizovaná forma má lepší prognózu, vyskytne-li se opět ve věku do 1,5 roku života psa. U dospělého jedince je prognóza vždy méně dobrá až špatná a vždy hrozí poměrně velké riziko, že dojde k návratu onemocnění. Při výskytu trudníkovitosti psa v dospělosti je třeba pátrat i po jiných onemocněních, které mohou navozovat sníženou nebo neadekvátní funkci imunitního systému psa (např. onkologická onemocnění, některá hormonální onemocnění - např. nedostatečná funkce štítné žlázy).
U demodikózy je třeba se zaměřit zejména na prevenci. Zvířata, u kterých se demodikóza vyskytla v dospělosti, nepoužívat v chovu. U fen, u kterých se ve vrhu vyskytla štěňata s demodikózou se doporučuje rovněž vyřadit z chovu,  protože se u nich předpokládá přenos genetické dispozice. Dezinfekce prostředí není nutná, protože volně žijící trudníci rychle ztrácejí schopnost infikovat.                                                        
Zdroj: MVDr. Jana Kolevská, Ph.D.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA